METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V loňském roce koncertně prověřený comeback bostonských rockerů z EXTREME doznal pravého smyslu až v těchto dnech. Této pozoruhodné partě, sdružené okolo charismatického pěvce Garyho Cherona a kytarového hrdiny s portugalskými kořeny Nuna Bettencourta, totiž právě nyní vychází páté řadové album. První po dlouhých třinácti letech. V sestavě je znovu také baskytarista Pat Badger, který byl součástí EXTREME (stejně jako dva výše zmínění borci) od samých počátků a tedy zažil i slavné období počátku devadesátých let, kdy kapela dobývala po obou stranách Atlantiku veškeré rockové hitparády. Na kvartet tyto tři zkušené harcovníky doplňuje nový bubeník Kevin Figueiredo.
Přes všechny jejich úspěchy eviduji EXTREME jako skupinu poměrně nevypočitatelnou, protože jak jednoznačně a uhlazeně působí ve svých největších hitech (např. „More Than Words“), tak zábavná a nepředvídatelná je na ostatním materiálu. Tím myslím na každém z jejích dosavadních alb. Mimochodem znamenitých alb. Když tak o tom přemýšlím, tak zrovna EXTREME patřili ve své době k vyjímkám, které vždy přizpůsobovaly různě stylově orientovanou muziku svému rockovému výrazu s naprostou přirozeností a noblesou. EXTREME nikdy nedbali na to, co zrovna letí, na prvním místě byla v jejich případě hudba. Zatímco výtečná a dosud nepřekonatelná dvojka „Pornograffitti“ (1990) ještě trochu pokračovala v hair metalovém duchu bezejmenného debutu (jen s tím rozdílem, že si skupina dovolila více experimentovat s tehdy moderním funkem, dechovými nástroji, ale i rozjetými kabaretními šlágry - jednou dokonce došlo na skutečný swing, ale to už k nim tak nějak patří), tak koncepční trojka „III Sides To Every Story“ (1992) byla ovlivněna odkazem progresivních sedmdesátých let a britskými QUEEN, což stvrzovala umělečtější nástrojová složka. Bohatá orchestrace - smyčce, klavír - komorní balady, všestraná kytara - skladbová různorodost, ale nad vším znovu vyčníval silně rytmizovaný funk rock. Jejich poslední album před rozpadem „Waiting For The Punchline“ (1995) je však znovu vrátilo na zem. V případě této desky šlo totiž o syrový moderní hard rock, poplatný době svého vzniku. „Saudades de Rock“ (2008) nicméně působí hodně rekapitulačním dojmem, takže EXTREME vlastně ihned identifikujete. Nejenom že navazuje na zemitý styl z „Waiting For The Punchline“, ale navíc předvede i mnohé s čím se okázale chlubilo „III Sides To Every Story“ (syrovějším částem této nahrávky je letošní novinka zřejmě nejblíž). Jde tedy o hodně různorodý materiál, jehož hlavním mottem je oslovit někdejší fanoušky EXTREME, a to nejlépe ze všech fází kariéry skupiny.
Album začne poměrně rázně a tak „Star“ představuje typický song na úvod, který se v refrénu spolu s Cheroneho falzetem hrdě vzpíná vysoko k nebi. Následují dvě zemitější skladby - „Comfortably Dumb“ a „Learn To Love“, které kromě svého hitového potenciálu a lehkého grunge odéru útočí syrovými riffy, takže budí dojem návratu k albu „Waiting For The Punchline“. Ono by se vlastně dalo říct, že album přibližně navazuje na tvorbu těsně před rozpadem skupiny, jenže jde o pestrou rockovou kolekci, která nemá pevně danou stylovou formu. To potvrdí hned následující ďábelské rockabilly „Take Us Alive“, které je z úplně jiného soudku než všechny předešlé songy. Nuno Bettancourt měl prostě vždy co nabízet, a tak i zde dokazuje, že je dokonalým prototypem všestraného virtuóza, který hraje na kytaru bez stylových bariér a je schopen působit mistrovsky a sebejistě v jakémkoliv hudebním ranku. Jedním z vrcholů je frackovsky rozjetá „Run“, která nabídne hopsavý funky groove a může tak okamžitě doprovázet tanec mokrých pestrobarevných triček kdesi na párty. Inspirace albem „Pornograffitti“ je zde víc než jasná. Tím druhým nejsvětlejším okamžikem je orchestrální skvost „Ghost“, začínající jemnými klavírními tóny, který později vyroste v rozmáchlou suitu plnou smyčců, a logicky tak navodí vzpomínky na „III Sides To Every Story“. Přestože se v komorních baladách jako „Interface“ a „Peace“ blýskne Gary Cherone, musím přiznat, že je to v druhé jmenované trochu ospalá a uplakaná nuda. Cherone totiž předvede úplně nejlepší výkon v bluesové suitě „Last Hour“, což je jeho osudová pětiminutovka - procítěná, nostalgická, skutečná. Gary potvrzuje, že za ta léta neztratil absolutně nic ze svého fantastického hlasu. Mezi slabší věci naopak řadím tuctové funky „Slide“, ale i vzpomínku na éru Jimmyho Hendrixe „King Of The Ladies“, což je v podání EXTREME takový, řekněme progresivní (tím myslím samozřejmě hlavně díky hře Nuna Bettencourta) LENNY KRAVITZ.
Jak to tedy shrnout? EXTREME nahráli skutečně kvalitní album, které dokonale rekapituluje stěžejní fáze jejich dřívější kariéry. Potencionálních hitů je zde méně než v minulosti, ale i tak je to silná a vyrovnaná deska. Zhruba kvalit „Waiting For The Punchline“ bylo dosaženo, ale díla „Pornograffitti“a „III Sides To Every Story“ zůstala dle očekávání nedobyta. Mě to od nich prostě letos stačí.
Novinka EXTREME zdařile rekapituluje většinu z toho, co kapelu charakterizovalo před třináctiletým obdobím ticha.
8 / 10
Gary Cherone
- zpěv
Nuno Bettencourt
- kytara
Pat Badger
- baskytara
Kevin Figueiredo
- bicí
1. Star
2. Comfortably Dumb
3. Learn To Love
4. Take Us Alive
5. Run
6. Last Hour
7. Flower Man
8. King Of Ladies
9. Ghost
10. Slide
11. Interface
12. Sunrise
13. Peace
14. Americocaine (1985 demo)
Saudades de Rock (2008)
Waiting For The Punchline (1995)
III Sides To Every Story (1992)
Pornograffitti (1990)
Extreme (1989)
Datum vydání: Úterý, 12. srpna 2008
Vydavatel: Frontiers Records
Stopáž: 66:50
Produkce: Nuno Bettencourt
Pre fanúšikov zoskupenia povinnosť, no inak nás EXTREME obdarili dielom, ktoré len vzdialene pripomína výbornu minulosť. „Saudades de Rock“ je dobrým rockovým albumom, ktorý neurazí, ale ani nijako neprekvapuje a o nejakom väčšom hite sa nedá hovoriť. Ak ma pochytí nostalgia, tak u tejto bandy radšej siahnem po ich staršej tvorbe.
Po dlhšej dobe album, ktorý sa dá počúvať. Extreme sú späť. A ja som tomu rád.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.